Zena s kobylkou

B. mi rika, ze ji mrzi, ze jsme s sebou nevzali Alika-cvalika.
Shodujeme se na tom, ze by to zvladla (i kdyz by to asi byl nejdriv
sok). Urcite by ji to prospelo (jako kazdemu z nas, clovek si tu
uvedomi hodne veci).
Vcera jsme v nejvetsim vedru u nejakeho chramecko videli tehotnou zenu
s ditetem v naruci, stala na prudkem slunci a ac mistni, po tvari ji
stekal pot. V jedne ruce drzela skoro nahe mimco, v druhe tycku na
ktere se tocily kobylky z rakosu (nebo neceho podobneho). Nabizela ten
vyrobek za 20B, tj. asi 12 korun, nemluvila, ale v tvari mela vyraz
jak stvane zvire.
Bylo mi ji proklate lito. Fotil jsem ji zdalky, takze jsemsi ji dost
prohledl, to jak se chova, jak nemluvi, jenom stoji a ceka, ze se
nekdo smiluje. Jasne, mohla byt nastrcena, ano muze se tak chovat
schvalne, aby vic vydelala a ne, nemyslim, ze by si tady mohla najit
slusnou praci. Treba neni schopna, treba to jinak proste neumi, nema
na to se prosadit jinak.
Skoncilo to tak, ze jsem si tu kobylku od ni koupil (ac jsem ji za par
hodin odlozil na stole, aby si ji vzalo nejake dite) a ona s vaznym
vyrazem v tvari sepla ruce nad celem, poklonila se a tise a pokorne
podekovala. 'Krab khun kha'. Podala mi kobylku, druhou rukou
pridrzovala miminko v kosilce. Chtelo se mi v tu chvilku brecet a i
ted, kdyz to pisu je mi smutno.

To jsou okamziky, ktere cloveka meni. Nekdo se uzavre a radsi to
nechce videt, nekdo si mysli, ze by se mu to stat nemohlo. Nejsem si
jisty, ze ta zena mohla a muze nejak zasadne ovlivnit svuj zivot,
stejne jako dalsi miliony ji podobnych. Premyslim o tom, jestli
skutecne nas svet (tj. zapadni svet) stava bohatsim a lepsim na ukor
jinych zemi a oblasti, ktere se tim stavaji chudsi a horsi k ziti.
Stejne tak premyslim o tom, jak by ta zena zila, kdyby se narodila v
Evrope nebo naopak nekdo z nas tady, v kaste lidi, kteri se narodi
chudi a umrou chudi.
Jak rikal Tyler Durden, delame praci, ktera nas nebavi, abychom meli
penize, za ktere si koupime veci, ktere nepotrebujeme. Zijeme si
vsichni neobycejne dobre a resime problemy, ktere vlastne problemy
nejsou. Delame si je sami, nejake problemy asi proste mit musime,
abychom je mohli resit.

Dekujte svemu bohu, ze to nejste vy, kdo mi v tom vedru podal kobylku.