Trek

So a Ne byl trek. Dva dny, jedna noc. V principu jsme jeli asi 2 hodiny za mesto, nabastili se melouna a rizota a vyrazili. Cekali nas tri hodiny chuze, pak prespani, rano zase asi 2 hodiny chuze, pak jizda na sloniskach, pak raft a zpet.
Nesu jeden batoh, v nem nasi vybavu na 2 dny, fotak, vak s vodou. Mimochodem reklama - Boll batohy, Boll vak na vodu, Boll pytliky na obleceni = vyborna zalezitost, doporucuji nejen dva ze stovek cestovatelu.

Cesta vede celkem suchou prirodou, jsme tu ale v nejsussim obdobi. Nicmene je to parada. pruvodce je sympatak, kecame o muay-thai, doporucuje Bangkok na zapasy, lokalni pry jsou druha trida.
Cesta zacina stoupat a my se zaciname potit a jdeme vys a vys. Skutecne jdeme jenom tri hodiny, ale porad do kopce. Katka se me pta, kdo do mel hodil petikorunu, ze porad funguju. Nejsem nijak moc unaveny, poskakuju jak gumidek a porad fotim. No jo, holt CrossFit rulez !
Jsme uz hezky v kopcich, je tu ticho, jiny vzduch, vyhled pro bohy a my porad jdeme.

Tape s nami jeste par lidi, ze kterych se po case vyklubali bezva cestovatele a vyborni radci, kam jet, kudy jet, kolik zaplatit a kde se nechat takhle krasne tetovat a za kolik (just joking :o)
Dorazime do vesnice, uplne na skoro nejvyssi a nejodhlehlejsi misto s vyhledem do krajiny, kde stoji domek na nozickach, cely bambusovy, kde budeme spat a jist.

V domku se legracne chodi, jak je to na kulech, tak se to cele houpe a praska, ale je tam pohoda... Povalujeme se na podlaze, kukadlime do krajiny a navazujeme kontakty. Za malo okamziku zacina vonet ryze, v kuchyni se ve velkych panvich a hrncich vari dobroty a kolem toho poskakuje nas pruvodec a micha to padlem.

Na veceri je nas asi 15 az 20, presne nevim, ale sedime venku na terase na zemi (na bambusu), mezi nami jsou misy s jidlem a ryzi a bastime a bastime.
Jsou tu nejaci korejci, american, co je ucitel jogy, holka z GB, ktera uci v jiznim Thajsku telocvik, ale jinak uz cestuje asi 2 roky, ruzni lide a ruzne povahy.
Ta posledni, co jsem ji zminoval se jmenuje Lisa Rose (dobre jmeno, vzhledem k nasemu nickname 2Roses) a byla pro nas hodne prinosna. Hodne zcestovala, s obrovskym rozhledem a neuveritelne vyspelymi nazory na zivot a ziti. Kdyz mluvi, tak z toho uplne cisi moudrost a to nejen tim, ze jsou mi jeji myslenky blizke (preci jenom uci telocvik a v GB je osobni trener, takze druhy den s ni asi hodinu mluvim jenom o trenovani ), ale prijde mi tak nejak hrozne vyspela, tezko se to vysvetluje. Je ji nejak 33 a mluvi s klidem a rozvahou 50ti leteho cloveka (z nichz mnozi tuhle moudrost a klid naprosto postradaji). B. z ni ma uplne stejne pocity.
Byla 6 mesicu v Indii, 9 v Australii a NZ, ted v Asii uz celkem dlouho. Jeji pritel je zednik a cestuji spolu. Penize vydelavaji po ceste, nemaji zadne konticko nebo bohate rodice.
A poznavaji a meni se, dospivaji v pozitivnim slova smyslu.
Pak tam jsou dva irove, kluk a holka, taky dlouho na cestach a ve svete. Mluvi velmi rozume a prirozene, o jejich zivotech, o zivotech jejich vrstevniku co zustali v Irsku.
Ty zivoty (a mozky) se velmi lisi, to asi kazdy uzna.
Vecer je velmi prijemny, povidame, hrajeme ruzne hry a pak usiname pod moskytierou s ramusem cvrcku a cikad a vseho mozneho vsude kolem nas.

Druhy den treku probehla lina, opet pohodova snidane, spousty dobreho caje a kavy (varenych ve velkych zeleznych konvicich), melouny, vajicka...

A zase rozmluvy o vsem moznem.Pak batohy na zada a hodinovy sestup dolu k vodopadu. Tam vyborne koupani ve studene osvezujici vode, sice jsme pak mokri, ale je to jak ve filmu, jenom herci jsme my vsichni. Je to zuzo, kolem letaji motyli, vazky.

Pak dalsi pochod ke slonum. Nasleduje turisticka jizda na sloniskach, ktera nicmene delkou uplne dostacuje.



Nejdriv sedime na sedatku na slonovi, pak se po vzoru Martinky velebime za krkem sloniska. Sranda, clovek sedi, ma mezi a vidi poradne jenom chlupatou hlavu, nohy ma za placajicima velkyma usima, ktere na dotek jsou jako z pergamenu. Jak slonisko jde (mimochodem je to pravy prirodni off-road, do kopce, z kopce, skrz reku, sraz nesraz) a vy mu sedite za krkem, napinaji se mu na krku svaly a vy se prevalujete sem a tam a slonisko jde a jde a nic ho nezastavi. Vyborne !

Nasleduje raft, tedy spis raftik. Neni voda, takze to tolik nejede a neni to tak rychle. Ale alespon si to zkousime, do budoucna. Podel reky je spousty mistnich, kteri posedavaji na brehu a bavi se pohledem na 4 kokosy v prilbach a zachrannych vestach.
Potom je tu bamboo rafting, raft na dlouhych bambusovych vorech. Plati totez co pred tim, malo vody = lina jizda. Ale zase to byla sranda, zvlast kdyz si na vor sednul Jirik a potopil ho 20 cm pod hladinu. A takhle se jelo. V sede a pod vodou, jak ponorka. V jednu chvilku jsem sel vodou podel voru a provozoval tak bamboo walking.
Pak jsme prijeli, prevlekli se s B. do suchych plavek, ktere jsme nasli v batohu a jeli dom. Cestou na nas jeste parkrat chrstli vodu primo do auta, ktere bylo otevrene.
Blizi se totiz Novy rok a oni ho tady slavi tak, ze na vsechno v okoli lejou studenou vodu, jeste si uzijeme.