Liz

Co se tyka adoptovane vietnamske holcicky, jmenuje se Liz a je to neco
jako maly klicek k srdcim vsech pritomnych. Je to malinke, 8 mesicni
stvoreni, ktere krome poslednich 14 dni adopce travilo zivot v
sirotcinci, v letargii miminka pripoutaneho k luzku.
Ted z ni proudi zajem o vsechno kolem, jako by ten cas chtela dohnat a
nepromarnit ani vterinu noveho zivota.
Je tak vdecna, ze je neci, ze nekam a nekomu patri. Nikdy bych
neveril, ze to bude tak viditelne, ale clovek to proste vnima. Je dost
jina nez miminka, co zname, vubec nezlobi (i jeji novy tatinek rikal,
ze kdyby si nebyl jisty, ze bude v poradku a nebude v noci na lodi
rusit ostatni, nikdy by na tenhle vylet nejel). Sedi mu vetsinou na
kline, kukadli vsude kolem, hraje se lzici a usmiva se. Zadny plac,
zadny vztek. Kdyz ji segry z GB slyseli plakat, museli nam to rict, ze
je jako normalni, ze dokonce i place :o) Je hrozne roztomila a B.by ji
chtela domu :o) Liz uz domov ma, trvalo 3 roky vyridit adopci a bude
to cim dal tim obtiznejsi, protoze americani plati obrovske sumy za
to, aby mohli adoptovat zdejsi deti, takze navzdory plnym sirotcincum
bude clovek muset zaplatit (20k USD), nez probehne adopce. Delaji z
toho business a je to skoda, tolik deti by mohlo mit domov a rodice.
A zase vidime (a slysime) jiny pristup k vychove deti, je fajn si to
porovnavat a utvaret si vlastni nazory.