Laos

Tak jsme v Laosu, mame viza na 15 dni a po neuveritelnych byrokratickych zalezitostech jsme se dostali na slow boat, ktera nas poveze po Mekongu dva dny.
Museli jsme vyplnit nase udaje asi 10x a ukazat to 10 ruznym urednikum na ruznych mistech, to vsechno s batohem na zadech, lilo ze me jak z vola, je hodne horko. Pak jsme asi v 10 zasedli na lod a cekali do 11 na vypluti. To, ze jsme prisli driv ma
vyhody, jsou tu velmi nepohodlna mala drevena sedatka, ale alespon
mame kazdy svoje. Pozdeji prichozi uz sedi po dvou. Asi po pul hodine
B. hlasi, ze uz ji boli zadek. No, jeste cca. 7 hodin a bude pauza
(zitra dalsich 7). Lod je plna, spousta cestaru z ruznych mist,
Chille, Rumunsko, US, nase spolucestujici z Izraele, cca. 50 lidi.
Jsem zvykly pracovat mozkem a kazdy den do sebe nacpat tuny informaci,
zprav, postupu a navodu od technickych reseni po metody treninku a
stravy. A ted nic, pusto, prazdno, jenom pohov, nicnedelani a spousty
casu na cestach, asi potrebuju jidlo pro mozek. Nicmene citim, jak
prerazuji na jiny pohon, pomalejsi, setrivejsi, jak v pohybu tak v
mysleni. Pekne pomalu, easy, zadny spech, mame cas, spoustu casu.
Jenom nektere casti meho mozku odmitaji tuhle rychlost prijmout.
Docetl jsem prvni knihu, kterou jsem mel vytistenou s sebou, ted mam
jeden paperbook.
Lidi tady kolem zacinaji pospavat, vytahuji ruzne normalni ci
nafukovaci polstarky, coz se na tyhle lavice sakra hodi, lavice jsou
tvrde a nastavene na zdejsi minipostavy. Objevuji se knihy, iPody,
karty a cigarety :o(
Je zajimave, ale logicke, jak se cestovatele navzajem podobaji -
zarostli, opaleni,vyhubli (i ja uz ztracim, neni divu, svaly snedi
sami sebe, bez aminokyselin a proteinu z masa. Vcera jsem rikal B. 'uz
se to ztraci' a ona na to 'tohle ztracis, neco jineho nabudes'.
Pravda, neco za neco. ), alespon kluci,holky jsou krome vetsiho
opaleni spis normalni.
Obleceni jsou skoro vsichni stejne, alespon nikdo neresi posledni
ucesy, modu nebo parfem (tady je to spis o repelentu).
Uz jsme na ceste hodinu, krajina je vcelku jednotvarna, ale je tu
spousta rybaru na lodickach a koupajicich se deti.
Ted byla na brehu videt vesnice a u ni pozar lesa. Mistni to tu delaji
bezne, jenom na spalenisti vyroste novy vyhonek a na ten prijde zver.
A zver pak nasledne putuje do vesnicanova hrnce.
Cestuje s nami osoba, do ktere bychom to s B. nerekli (nikdo by to do
ni nerekl). Typicky americky burtik zenskeho pohlavi, ruzova
podprsenka, cerne tricko a 20kg nadvahy. Dal bych ji nekam do shopping
mallu, nakupovat oblecky, spercicky a zmrzlinu. Nicmene projela
Thajsko, ted s nami plove do Laosu, pak jede do Vietnamu.
Zajimava diskuse s B. o cestovani, myslela, ze to bude zvladat hur,
ale je v pohode (zase se podcenovala, jako by snad ani driv nebyla
Janeckova...). Cestovani naseho typu neni ala 'Índiana Jones', jde
jenom o to, mit nejaky $$$, cas a trpelivost kousnout nejake nevyhody
a strasti. Neni to zadny heroicky vykon. I kdyz jak jsem ji upozornil,
kazdy ma jina meritka a predstavy o dovolene (co pro nekoho je ci neni
dovolena).
Taky nam obema prijde ze putovat takhle s ditetem by uplne v pohode
slo. Ne s miminem, ale chodici tvor bez poblemu (uklidneni pro
maminky, nic takoveho zatim nechystame, zatim). Ale neni tu nic
extremne nebezpecneho a taky tu ziji lide.