Jak uz jsem psal, na letisti v Kambodzi jsme si zacali povidat s nekym
ze Singapuru, jim se nas zzelelo a nabidli nam, ze muzeme bydlet u
nich. To jsme jeste netusili, co nas ceka (ted je rano, tretiho dne,
chystame se na Sentosu, ostruvek u Singapuru).
Logan a Kavita jsou cca. naseho veku, nekolikatou generaci ze
Singapuru, ale jinak namichani (jako predci) z Thajska, Malaysie a
Indie. Maji dva cipisky, 6 let klucik a 2,5 roku holcina, co vypada
jak mala Helly Berry :o), oba jsou roztomili a uz se me prestavaji bat
(asi kvuli fousum).
Bydlime u nich v bytecku na modernim sidlisti a oni nas hosti a hosti
a hosti...Mame temer permanentni pocit precpani :o) uzasnym jidlem a
protoze nas vsude zvou, taky malicko pocit studu.
Jsou skutecne velice pohostinni, nejen oni, cela jejich rodina a mozna
tady vubec vsichni. Vcera jsme byli pozvani na oslavu narozenin
jednoho synovce do cinske restaurace. Bylo tam asi 12 dospelych a cca.
8 deti plus ja s B. a byl to uzasny zazitek - polevka ze zraloci
ploutve, smazena hlubinna ryba, takovy musle s nozickama, sepie, kure
s chilli. Pak nas jeste hostili u jednoho svagra doma, dostali jsme
asi 2 dcl whisky :o) I ten maly synovec nam potom s usmevem dekoval,
ze jsme prisli na jeho oslavu a zazpivali "Happy birthday to you".
Jejich indicky byt byl obrovsky, vsude symboly, chramecky a sosky
hinduistickych bohu, vyrazne barvy a na stene plazma jako krava, na
obrazovce fotbal :o).
Takovou pohostinnost proste nezname, asi ji nemame v genech. Asi
urcitou roli sehralo i to, ze studovali oba v Australii, malicko
cestovali a rikali, ze spoustu lidi pomohlo jim, takze oni jsou ted
stastni, ze mohou taky nekomu pomoci a hostit ho. Ale stejne, mame
spoustu adres a pozvani z ruznych mist, ale ty lidi jsme nejak
poznali, treba na treku,a presto ani ja (se svoji hodne otevrenou a
duverivou hlavou) si nedokazu uplne predstavit, jak skutecne ciziho
cloveka pozvu k sobe domu.
Dny jsou tady dlouhe, vstavame relativne brzo a chodime spat pozde.
Neustale nam ukazuji nejake dobroty a kdyz videli kraba, co jsme ho s
B. jedli na ulici v Hanoji, smali se a rikali, ze to neni krab, ale
prcicek krab, ze nas vezmou na opravdoveho kraba (fakt je, ze vcera v
te restauraci byly akvarka s rybama, co se tam vari a meli tam jednak
zlutou velkou murenu, ale taky kralovskou langustu a ta byla velka
snad jak moje stehno, tykadla tak 1,5-2 metry).
Vedeme s nimi taky dlouhe a zajimave rozhovory o nabozenstvi, kulture
a zivote tady a u nas.
Sumasumarum - dalsi vyborny zazitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat