Poslednich nekolik dni jsme se B. poflakovali na jihu Kambodzi, pricemz o 'Bambusovem ostrove' uz jste si precetli, pak jsme byli v Sihanukville (o cemz se asi neda moc psat, plaz, more horke jak cerstve napustena vana, jidlo, pisecni krabici a nicnedelani :o) jinak se nic specialni nestalo) a odtud hura do Kampotu.
Smer Kampot jsme razili taxikem, normalni auto, do ktereho se nasysli 5-7 lidi. Jeli jsme ja a B., pak dve holky ze Svycar s vidinou, ze jeste nastoupi dva dalsi mistnaci. Predstava, ze jsem s B. a dalsimi dvema devcaty na zadnim sedadle auta by normalne vypadala lakave, nicmene dve hodiny, auto bez klimosky a 38 stupnu ve stinu, to uz nic moc (a to nepocitam ridice :o).
Nakonec jsme stejne jeli jenom v peti, po kratkem smlouvani jsme zaplatili neco navic a jelo se.
Mimochodem, Svycari maji nejhezci pasy co jsme videli - cervene, plasticke male krize po povrchu, super barevne uvnitr, nadhera, oba po nich s B. touzime. Jeste jedna poznamka (pro Jirika), ptali jsme se, jestli je Svycarsko jako Novy Zeland a neni, nechapou kdo to srovnava, je to uplne jine :o)
Kampot je v Lonely popsany jako mestecko, ktere vas omraci svoji kolonialni architekturou, atmosferou atp. Nas s B. omracil maximalne puch z durianu, ktere tady kolem pestuji, jinak kolonialni budovy pekne, ale zanedbane a ponicene. Mesto samo o sobe nic moc.
Ale lehce od Kampotu je narodni park Bokor, jehoz asi hlavni atrakci je dnes jiz opusteny komplex budov, kde se drive rekreovali Francouzi a pozdeji mistni kral. Pokud to chcete videt, musite jet asi 3 hodiny z Kampotu dzipem skoro porad do kopce a postupne se vysplhate do vysky cca. 1070 metru. Cesta je spatna, hodne spatna, v podstate to ani neni cesta, spis kdyby nekdo sbiral diry a vymoly, tak si tady prijde na sve. Je to primo ukazkova kolekce der, jedna navazuje na druhou a vy nadskakujete na korbe dzipu a zaroven uhybate vetvim. Byla to celkem legrace, cestu nahoru prosvitila konverzace s ostatnimi vyletniky (holky ze Svycarska byly zvlast uchechtane), potom dotaz B., jestli si myslim, ze by to tatova trikolka vydrzela (nejak ji vypadlo jedno kolecko :o), zajiste myslela ctyrkolku), to jsem smichy malem spadnul z auta a potom kdyz se mi kolem lebky zachytila pavucina a praskla s hlasitym 'Tzzznkg' az asi za 5 metru jizdy. Dalsich 20 metru jsem se toho vlakna kolem hlavy snazil zbavit, bylo to spis jako tenky vlasec ( nevim co ten pavouk chyta, asi ptaky) a predstava, ze na jednom konci toho vlakna planda takovyhle pavouk, nebyla nijak prijemna.
Holkam ze Svycar bylo kolem dvaceti a rekli nam, ze je super, ze i lidi v nasem veku takhle cestuji..... Hahaha :o( i kdyz ted si vzpominam, vcera jsem se asi potreti tady podival do zrcadla a uvidel jsem na cele vrasku, B. mi pravidelne nachazi bile vousy, asi na tom neco bude :o), ze by to cestovani byla takova fuska ?).
Kdyz jsme se tam konecne vysplhali, prvni co bylo prijemne bylo podnebi, je to prece jenom vysoko a bylo tam chladno. Doslova jsme tam nekdy prochazeli v mracich a ty v opustenych budovach proplouvali jak duchove.
Vylet zahrnoval i dvouhodinove prodirani dzungli, coz jsme s B. necekali (oba sandaly, kratke kalhoty a tricka, takze jsme celkem poskrabani), zvlast v takove vysce, ale byla tam skutecne dzungle.
Mne se tam neskutecne libilo, bylo tam plno zivota. Ostnate liany, velci mravenci na mravencich dalnicich hlasite sumi a praskaji, pavouci s rohama jak krava (fakt a navic maji na sobe puntiky), pestri motyli, paroznatky (myslim, ze se ty kytky tak jmenuji, moji rodice-botanici me pripadne opravi) na nas mavaly vzdusnymi koreny, masozrave (muchozrave, sekanou by asi nezvladly) kytky, vsude neco cvrdlikalo a piskalo...
Asi pred dvema dny jsem cetl na Inetu o nasviceni, o praci se svetlem pri fotografovani. Jakobych v te dzungli videl jednou tolik nez kdy driv - vsude byla videt hra svetla a stinu, velike listy plne ornamentu prosvicene sluncem, odlesky svetla v louzich a rybnickach - kdyz se clovek diva, nadhera ( v tom buse durian neskutecne smrdi, my ho snad vezeme s sebou nebo co).
Neni to uplne pratelske prostredi, uznavam, porad vas neco ochutnava ( maji tu radi heslo 'Daruj krev, posilis Kambodzu'), skrabe nebo svedi, ale je toho tolik k videni...
Z dzungle jsme vylezli na planinu, ktera vypadala jako na horach u nas, az na ty masozravky vsude kolem - vysoka trava, tvrde kapradi, vitr, obcas strom a po chvilce pochodu dalsi zmena - vodopady, ktere rvaly a buracely, rozhazovaly vodni trist vsude kolem, krome hlavniho toku desitky malych potucku stekajicich z okolnich skalisek, no wooooow...
A pak nasledoval zlaty hreb vyletu - opusteny hotel/kasino a kostel, oboji na hrane kopce a ve vysce pres 1000 m. nad morem.
Pocasi nam pralo a navzdory vetru (diky kteremu nam byla asi poprve pri nasem putovani fakt zima), bylo krasne a jasno.
Atmosfera na obou tech mistech vas normalne mlati do hlavy palici, 5ti kilovym bouracim kladivem - je to neuveritelna podivana a zazitek, jedno z Nej nasi cele expedice.
Jednak misto - jste na hore jak Snezka, ale vidite z utesu dolu na sluncem prosvicene more a okolni ostrovy, ryzova policka a vesnicky - pres 1000metru pres zapralesneny kopec dolu.
Druhak tu maji specialni lisejnik, ne takovy ten trapne nudny zeleny nebo sedivy, znamy v nasich krajich, ale jasne oranzova houba tu porusta polorozpadle budovy.
Kostel, ktery vypada, jakoze ho nekdo natrel 'zakladovkou' pusobi neobycejne dobre.
A ten hotel/kasino ? Je plny rozbitych oken, sloupecku, verandicek a schodist, da se tam prolezat a zkoumat a ta kombinace zriceniny, oranzove barvy, jasneho slunce, vetru a vyhledu z ruznych casti komplexu je proste...magicka.
V dobe vlady Rudych Khmeru ty budovy taky dostaly co proto, proto to vypada, jak vypada :o(, zdevastovane.
Pro priste - na Bokoru se da prespat, ve stanici rangeru. Vychod/zapad slunce, ranni mlha apod. v tech mistech musi byt uzasne fotogenicka zalezitost. A neni tam nikdo, jenom vy a zbytky toho komplexu a jak uz jsem psal - atmosfera vas mlati do hlavy kladivem, hodne hodne hodne dobry.
Žádné komentáře:
Okomentovat