Tak za sebou mame prvni den maratonu (prvni ze tri) po chramech Ankoru.
Je to nepopsatelne, monumentalni, uzasne, dechberouci, nemozne
zprostredkovat, nevyfotitelne, neuveritelne, fotogenicke, kamenne,
rozlehle, bombasticke, v 39 stupnich unavne...
"Udelali" jsme 6 chramiku, nejsou kazdy stejny hodne se lisi, zitra
nas cekaji dalsi, mezi nimi i ten prosluly Ankor Wat. Vstavame v 4.45
a jedeme tam stihnou vychod slunce.
Za dnesek mame cca. 250 fotek (ale nevime, kdy sem nejake dame:o)
Nejkrasnejsi dneska byl asi Bayon, ktery z dalky vypada jak hromada
kameni, kdyz do nej vlezete a zacnete rozpoznavat detaily...
Je tam 54
vezi, na kazde 4 obri tvare stejneho krale, ktery se s nadcasovym
usmevem a primhourenyma ocima rozhlizi po kraji.
Druhy v poradi se tesne v zavesu drzi...zabudol som meno... chram,
ktery je doslova zarostly v dzungli, ze sten a vezicek vsude lezou
kmeny, korinky nebo koreny. Nektere stromy se nedaji obejmout ani
deseticlenou skupinou, tyci se desitky metru vysoko a koreny maji jak
telo slona.
A vsude, vsude v tech sutrech jsou vytesani bohove, bohyne, kralove a
kralovny, ornamenty, kvety, postavicky, pribehy. V Sape jsme videli
schody bohu, ryzova pole v terasach, co sahali az do nebe, v Saigonu z
nebe tekly slzy, kdyz jsme byly v War Remnant Muzeu a tohle, tohle je
podivana pro bohy.
Žádné komentáře:
Okomentovat