Navsteva muzea

Stalo se vam nekdy, ze jste chteli v muzeu brecet ?

Chodili jste nekdy mezi exponaty a potkavali lidi se slzami v ocich ?
Nutili jste se nekdy do dokonceni prohlidky expozice (ne ze vas to
nebavilo a byla to otrava, ale ze jste to uz proste psychicky
nezvladali) ?

Nam se to stalo vcera. Byli jsme v muzeu venovanem vietnamske valce,
"War Remnants Museum".V k videni jsou tu zbrane (od realnych letadel
a tanku po pusky a pistole,granaty), gilotina, model vezeni, zapisky
valecnych reporteru, mapy a spousta, spousta fotografii.
Expozice je slozena z nekolika casti, nekolika objektu a cim dal
jdete, tim vic je vam z toho vseho nanic.

V baraccich s fotografiemi bylo nehorazne vedro, vetraky nestihali
saigonske podnebi ani naval navstevniku, a presto, kdyz tam
prochazite, bude mrazi vas po celem tele.
V prvnim pavilonu mi poprve vyhrkly slzy do oci - fotografie matky,
ktera plave se svymi detmi pres reku, aby je zachranila pred
bombardovanim, zustane na moji sitnici asi vypalena do konce zivota (a
ted, kdyz si to ctu podruhe, ty slzy citim znovu).
Na obrazcich byla vsude spousta zoufalstvi a hruzy, mrtvych,
zranenych, zmucenych tel, obrazky muzu, zen a deti, tesne pred smrti
nebo tesne po ni. Zabery hrdych vojaku salutujicich vlajce a hned
vedle zabery vydesenych, strachem zkrivenych obliceju vojaku, kteri,
kteri si tohle vsechno rozhodne neprali...
V druhem pavilonu, kde byly rucni zbrane a zase fotky, tentokrat obeti
bombardovani, obeti chemikalie 'Agent Orange', pouzivane US atd. atd.
A tady, tady nekde jsem si chtel sednout na zem, shodit batoh, zahodit
fotak, stocit se do klubicka a brecet.

What the fuck is wrong with you people ?

Vystava nebylo protiamericka (protijizanska), naopak bylo tam spousta
dukazu o tom, co za spatnosti provadela jedna ci druha strana, coz me,
strucne receno trochu prekvapilo. Ale zase, jak stalo psano u jedne
fotky (volne prekladam) :'Valka muze cloveku poradne zkurvit mozek'. A
nezalezi na tom, na ktere strane clovek stoji.
Jsme ve Vietnamu pres mesic a zeme, ale hlavne lide mi vcelku
prirostli k srdci. Kazdy den se s nimi bavite, smejete se (nebo jim
nadavate), vidite hrat si jejich deti, vidite jejich zivot. Jsou mi
mnohem blizsi. Nas pruvodce v oblasti Sapa, Thao, jako bych ho na tech
fotkach videl. Jako bych tam videl jak ho muci, zabijeji nebo jak on
sam nekoho probodava.
Nejak to pro me prestalo byt oni a my. Vietnamci a Americani
(Evropani, proste lide naseho typu). Bylo to vsechno...My, my lide. Ne
oni a my. Jenom my.
Mam rad zbrane, jejich chlad, vzhled, jejich castou sofistikovanost
nebo naopak prostou a jednoduchou brutalitu. V obchode s nozemi bych
mohl byt hodne dlouho a kdyz vidim stihacku, hned bych do ni vlezl. Na
pocitaci mam rad 'strilecky', mam rad dobry box, Wing Chun a bojova
umeni vubec, rad chodim strilet.
Presto nemam rad bezduvodne nasili a ten duvod, proc tady v podstate
zbrane jsou a to ublizovat nebo zranovat neco ziveho.
Vystavene letadlo, US tank nebo helikoptera - to budou fotky, myslel
jsem si, to bude atmosfera. Muzu vam duverne sdelit, ze pres moje
nadseni ze zbrani a foceni, kdyz jsme dokoncili prohlidku vnitrnich
prostor muzea musel jsem se nutil k foceni cehokoliv co tam bylo...

Celkove bych navstevu toho mista kazdemu doporucil.
Jestli jsem rad, ze jsem tam byl ? Ano, urcite.
Sel bych tam znovu ? Ne, asi ne.

Videli jste 'Slecna Drsnak'? Taky jste se smali, kdyz Sandra Bullock
rekla na soutezi krasy (kdyz se ji ptali, co by si prala) 'World
peace' (Svetovy mir) ? Ja se smal. A vzpomnel jsem si na to prave
vcera, kdyz jsme odchazeli z te vystavy hruzy. Vcera bych se nesmal.

Valka je vul.