Sedim/lezim tady v houpaci siti, posloucham splouchani vln, v pauzach
mezi psanim koukam na more a premyslim. Je vubec mozne, abychom zazili
jeste jednou tolik ? Prijde mi to neskutecne, uz drive jsme se s B.
bavili o tom, jak moc nas zazitky nabilo 3 tydenni cestovani po
Spanelsku a kolik jsme toho videli. Ted to je 55 dni a dalsich 55 nas
jeste ceka, to snad ani nejde :o). Jake to asi bude potom doma, nebude
nam (po nejake dobe) Praha mala ?
Pri prilezitosti 'velke pulky' jsme s B. otevreli balicek, ktery jsme
dostali darem od TJ a Ivci. Meli jsme to pouzit v pripade psychicke
krize, ale nastesti zadne vetsi trable nenastaly (tukytukytuky) a my
nechteli cekat dalsich par let az nejake manzelska krize nastane.
Nekdy v Thajsku jsme se tedy rozhodli, ze balicek otevreme v polovine
cesty (pokud do te doby nezazijeme krizi).
Nedockave jsme tedy rano pri snidani roztrhli oranzovou obalku, ktera
do dneska odpocivala v kapse meho batohu, a vypadlo na nas pexeso !
Vynikajici prekvapko !
Vcera jsem vecer vrcel, jak uz me ty karty
nebavi (mozna je to tim, ze porad prohravam, B. je strasny karbanik),
ze je potreba koupit v Saigonu nejaku hru. A uz ji mame, a uz je tady
a uz se na ni tesime. Bylo to prijemne otevrit si darek z Cech
Žádné komentáře:
Okomentovat