Ja a rambutan :o)

Krokousove

Uvahy o cestovani a podnetech

Tohle jsem napsal pred par dny nekde na jihu Vietnamu v buse...

Pri nasem putovani potkavame ruzne lidi a uz driv jsem psal o tom, jak hodne inteligentni a vyspeli casto jsou. Ze by za to mohlo to cestovani samotne ? Mozne to asi je (jiste ale ne universalni), napadlo me, jestli to neni tim mnozstvim podnetu a problemu, ktere
clovek porad musi zpracovavat.
Ti iz vas, co uz maji cipisky a miminy, je chcete rozvijet a ucit je,
kupujete jim takove ty barevne kosticky, co v sobe maji diry ruznych
tvaru a do kterych zapadaji jine kosticky. Potom ruzne hracky co
piskaji, kdyz se spravne a na urcitem miste stlaci. Jezditka,
chrastitka a ruzna jina 'itka'. A mimin sedi a resi, jak to do sebe
zapada, piska a chrasti. Pozdeji se uci chodit, mluvit, behat, skakat
atd. atd.
Jinymi slovy, mimin ma porad co delat, ma nove podnety (barvy, tvary)
resi problemy a tim se rozviji. Klicove je, ze se to porad meni, je to
neco noveho a stereotyp je nudny.
Napada me, ze neco podobneho zazivame tady. Jsou to uplne jine vjemy
nez doma, jine prostredi, chute, vune, rec, gesta a zvyky, zvuky,
barvy styl, zivot.
Porad musime neco zpracovavat, miliony novych podnetu, skutecne
novych, neni to jako doma, kde to je casto hra na jistotu, protoze
vsechno zname, vime co jime, jak se dostaneme do prace a po meste
muzete jit skoro se zavrenyma ocima.
Cestovani neni jiste jedina cesta k rozvoji, jde mozna skutecne o
reseni novych (podtrzeno) problemu, hledani novych (podtrzeno) cest a
reseni, zpracovavani novych, neznamych vjemu a podnetu. Tak se clovek
uci :o).
Takze zkuste neco noveho,ale fakt noveho.
Jedte nekam, kde to neznate (a treba vlakem), ochutnejte nove jidlo,
naucte se par slovicek italsky (nebo rovnou se naucte mluvit italsky).
Pokud poslouchate jenom 'Evropu 2', puste si nekde v klidu klasickou
hudbu, jestli hrajete fotbal, cvicte tyden jogu, naucte se brnkat na
kytaru, zkuste zpivat (i kdyz nemate to, cemu se rika hudebni sluch;
jo mimochodem, nenechte se zastrasit, chcete byt Kaja Gotu nebo chcete
zpivat svym detem a sobe pro radost. Pokud Kaja Gotu, tak to asi
nejakou schopnost mit musite, pokud ten druhy pripad, tak jestli umite
mluvit, umite i zpivat). Naucte se novou hru, jdete do muzea nebo do
kina. Proste a zkratka neco uplne jineho, neco co vas vyhodi ze
stereotypu a naucenych, radne zajetych koleji. Jo, jeste neco -
zapomente na prakticnost a otazky na co mi to bude (treba mluvit
italsky )? Treba na nic, treba vas to bude bavit, treba vam to ale
otevre dvere nekam uplne jinam. Zivot nema byt prakticky (a ze sve
podstaty neni), zivot se ma (pro)zit.
Na svete je miliony veci k poznavani a uceni a casu je tak malo...
A ano, mate uz deti (takze mene casu a podnetu a problemu milion :o),
mate svoji praci (ktera se bez vas neobejde nebo jo ?), svuj oblibeny
sport (ostatni je nuda a nebavi me), svoje jidlo v oblibene restauraci
(je to jistota, bude mi to chutnat).
Stejne to zkuste, ulovte si svuj novy podnet.

Art de Vany jednou napsal, ze clovek by mel jist obecne mene, nekdy
vubec a nekdy si udelat hostinu. Mit 'jakoby', umelou nejistotu. Pokud
date telu jistotu (at se deje co se deje, dostanu vzdycky dostatecne
najist), prestane se snazit (vsechno je uz zajistene) a v tu samou
chvili zacne chatrat (ted nemluvim o kvalite jidla, ale o necem stale
novem, proste porad se neco deje a je potreba skoro porad byt ve
strehu). V opacnem pripade se telo (resp. jeho jednotlive bunky) porad
musi snazit, aby prezilo, takze se neflaka a nechradne :o). Telo je
nutne do jiste miry sokovat. I v treningu cehokoliv musite skoro
neustale menit zatez, opakovani, aktivitu a jine parametry, jinak si
telo zvykne na stimulant a prestane se zlepsovat.
Mozna tu je jista analogie s mozkem - mozek je nutne sokovat, jinak se
prestane rozvijet. Nezni to tak nesmyslne, ne ?
Tenhle prispevek by se asi vic hodil na nase osobni stranky, ale kdyz
uz jsme na tech cestach...
Uz se tesim na vase komentare, jednou jsem cetl, ze umeni se nemusi
libit, ze ma ale provokovat k novemu mysleni a napadum, ze ma cloveka
rozvijet.
Ac si rozhodne nemyslim, ze to nahore je nejake umeni (ani naaaahodou,
ani naaahodou), doufam, ze jsem vas trochu vyprovokoval...

Jo, dejte nam vedet, jaky byl vas novy podnet

Goooood Bye Vietnaaaaam

Dlouho jsem cekal na to, az pouziju tuhle vetu, ktera parafrazuje
nazev jednoho skveleho filmu, kde hraje Robin Williams, ale nejak
nebyla prilezitost, nebo nalada nebo co.
Takze ne dobre rano Vietname, ale cao Vietname. Snad nekdy nashledanou
:o), bylo nam tam dobre (skoro vsude nam rekli, ze tam jezdi malo
Cechu, popr., ze jsme prvni Cesi a je to sakra skoda, Vietnam je
krasna zeme).

Tohle uz pisu z hlavniho mesta Kambodzi, Phon Phenu, vedle me sedi B.
a spolecne spokojene odfukujeme po dobre veceri.
Nevime presne nase plany na zdejsi pobyt, jak dlouho a kam presne
zamirime, ono se to zase nejak vyvrbi.
Cesta sem byla dlouha, lod 3,5 hodiny, hranice, zase lod 3 hodiny, pak
busem 2 hodiny (a ze to hodne hazelo, zdejsi cesty jsou takove cele
nedodelane...). Nicmene, jako pokazde na nejakem prejezdu ci vylete,
potkali jsme zajimave lidi, vedli vyborne rozhovory o cestovani a
cemkoliv jinem, sedeli na strese lodi a popijeli pivko z plechovek,
pohodicka (krome toho vecneho koupani ve vlastni stave). Zase mame o
cem premyslet...
Jsme celkem utahani, takze tady se zdrzime 2-3 dny, zjistime moznosti
kam jet a proc, prohledneme mesto a hlavne se poradne (po delsi dobe
kdy jsme porad vstavali hned po seste, popr. skoro nespali)
vychrupkali a nabrali silu.

Takze jeste jednou :

"Goooood Bye Vietnaaaaam"

Slupicka

Navsteva muzea

Stalo se vam nekdy, ze jste chteli v muzeu brecet ?

Chodili jste nekdy mezi exponaty a potkavali lidi se slzami v ocich ?
Nutili jste se nekdy do dokonceni prohlidky expozice (ne ze vas to
nebavilo a byla to otrava, ale ze jste to uz proste psychicky
nezvladali) ?

Nam se to stalo vcera. Byli jsme v muzeu venovanem vietnamske valce,
"War Remnants Museum".V k videni jsou tu zbrane (od realnych letadel
a tanku po pusky a pistole,granaty), gilotina, model vezeni, zapisky
valecnych reporteru, mapy a spousta, spousta fotografii.
Expozice je slozena z nekolika casti, nekolika objektu a cim dal
jdete, tim vic je vam z toho vseho nanic.

V baraccich s fotografiemi bylo nehorazne vedro, vetraky nestihali
saigonske podnebi ani naval navstevniku, a presto, kdyz tam
prochazite, bude mrazi vas po celem tele.
V prvnim pavilonu mi poprve vyhrkly slzy do oci - fotografie matky,
ktera plave se svymi detmi pres reku, aby je zachranila pred
bombardovanim, zustane na moji sitnici asi vypalena do konce zivota (a
ted, kdyz si to ctu podruhe, ty slzy citim znovu).
Na obrazcich byla vsude spousta zoufalstvi a hruzy, mrtvych,
zranenych, zmucenych tel, obrazky muzu, zen a deti, tesne pred smrti
nebo tesne po ni. Zabery hrdych vojaku salutujicich vlajce a hned
vedle zabery vydesenych, strachem zkrivenych obliceju vojaku, kteri,
kteri si tohle vsechno rozhodne neprali...
V druhem pavilonu, kde byly rucni zbrane a zase fotky, tentokrat obeti
bombardovani, obeti chemikalie 'Agent Orange', pouzivane US atd. atd.
A tady, tady nekde jsem si chtel sednout na zem, shodit batoh, zahodit
fotak, stocit se do klubicka a brecet.

What the fuck is wrong with you people ?

Vystava nebylo protiamericka (protijizanska), naopak bylo tam spousta
dukazu o tom, co za spatnosti provadela jedna ci druha strana, coz me,
strucne receno trochu prekvapilo. Ale zase, jak stalo psano u jedne
fotky (volne prekladam) :'Valka muze cloveku poradne zkurvit mozek'. A
nezalezi na tom, na ktere strane clovek stoji.
Jsme ve Vietnamu pres mesic a zeme, ale hlavne lide mi vcelku
prirostli k srdci. Kazdy den se s nimi bavite, smejete se (nebo jim
nadavate), vidite hrat si jejich deti, vidite jejich zivot. Jsou mi
mnohem blizsi. Nas pruvodce v oblasti Sapa, Thao, jako bych ho na tech
fotkach videl. Jako bych tam videl jak ho muci, zabijeji nebo jak on
sam nekoho probodava.
Nejak to pro me prestalo byt oni a my. Vietnamci a Americani
(Evropani, proste lide naseho typu). Bylo to vsechno...My, my lide. Ne
oni a my. Jenom my.
Mam rad zbrane, jejich chlad, vzhled, jejich castou sofistikovanost
nebo naopak prostou a jednoduchou brutalitu. V obchode s nozemi bych
mohl byt hodne dlouho a kdyz vidim stihacku, hned bych do ni vlezl. Na
pocitaci mam rad 'strilecky', mam rad dobry box, Wing Chun a bojova
umeni vubec, rad chodim strilet.
Presto nemam rad bezduvodne nasili a ten duvod, proc tady v podstate
zbrane jsou a to ublizovat nebo zranovat neco ziveho.
Vystavene letadlo, US tank nebo helikoptera - to budou fotky, myslel
jsem si, to bude atmosfera. Muzu vam duverne sdelit, ze pres moje
nadseni ze zbrani a foceni, kdyz jsme dokoncili prohlidku vnitrnich
prostor muzea musel jsem se nutil k foceni cehokoliv co tam bylo...

Celkove bych navstevu toho mista kazdemu doporucil.
Jestli jsem rad, ze jsem tam byl ? Ano, urcite.
Sel bych tam znovu ? Ne, asi ne.

Videli jste 'Slecna Drsnak'? Taky jste se smali, kdyz Sandra Bullock
rekla na soutezi krasy (kdyz se ji ptali, co by si prala) 'World
peace' (Svetovy mir) ? Ja se smal. A vzpomnel jsem si na to prave
vcera, kdyz jsme odchazeli z te vystavy hruzy. Vcera bych se nesmal.

Valka je vul.

Delta Mekongu

Opozdila vsuvka jeste z Vietnamu :o)


Je druhy den naseho vyletu do delty Mekongu, sedime v buse a zase nekam jedem...
Zatim jsme projizdeli na lodi krizem krazem ruznymi kanaly a kanalky, rameny a pritoky. Oblast je to obrovska,v podstate od Saigonu na vychode, po Kambodzu na zapade a severu, na jihu to konci morem. Zije tu obrovske mnozsvti lidi, je tu velke mnozstvi endemickych druhu, pestuje se tu vselicos. Lide, ktere jsme videli na brezich ci plovoucich chatrcich v Mekongu lovi jidlo, perou pradlo, myjou nadobi, plavou, chodi tam na zachod, myjou v nem zeleninu...


Takova univerzalni 'svycarska' reka (pro nechapave, coz je nekdy treba B.- jako univerzalni svycarsky nuz (Wenger nebo Victorinox), takovy nevinny vtipek, srovnani proste. Nemelo to byt nic narocneho :o).

Rano jsme videli plovouci trh, zajimava podivana. Nebyli to zadne male lodicky, ale pekne velke lode prodavajici vsemoznou zeleninu,ryzi, ryby,ovoce atp.