úterý, prosince 26, 2006
úterý, července 18, 2006
A uz jsme doma !
Tak dneska rano v 8.10 s nami male letadelko z Vidne buchlo o
pristavaci plochu v Ruzyni. Je to sila, ten nas svet, tak ho zname a
prece je tolik novy a musim se vsude rozhlizet a rozhlizet.
Expedice Asie 2006 skoncila, jestli nekomu budou naaahodou chybet moje
potencionalni, obcasne prispevky a komentare, budu je ode dneska davat
na nas rodinny web (kdo nezna adresu a znat chce, dejte vedet). Psani
me zacalo cekem bavit, tak uvidime.
Diky za vasi pozornost, komentare, prispevky a nazory.
Cao 2Roses
neděle, července 16, 2006
Rozhovor
Je legracni delat rozhovor s B., kdyz sedi vedle vas u pocitace, ale pak se to nemusi prepisovat :o)
7:53 PM Bara: caooo Petactu milactu jakpak se mame? tesime se domu?
Petr: svedime (jsme pokousanej od nejakejch blech nebo co...)
Bara: a tesime?
7:54 PM Petr: jj
Bara: jojo ja taky. MOC na co se nejvic tesis? krome rodinky a pratel
7:55 PM Petr: klid :o)
Bara: klid jsi mel v Sape, na ostrovech, v pralese.... vzpominas?
Petr: klid bez presunu bez baleni bez stresiku, ze nam nekdo slohne pas atp.
7:56 PM Bara: rozumim
7:57 PM Petr: tak co jake to bylo ?
7:58 PM Bara: bezvadny, narocny, prinosny, smutny, inspirujici...
7:59 PM Petr: co nejake top ? nejlepsi jidlo ?
Bara: nemam jedno, jejich vic: top krabak a top thajska polevka v Phnom Phenu
8:00 PM Petr: nejlepsi zazitek ?
Bara: taky neni jen jeden...
8:01 PM Petr: no a jaky ?
Bara: pratelstvi s Kavitou a Loganem, ryzova pole v Sape
8:02 PM duny v Mui Beach
Petr: uvedomila sis neco ?
8:03 PM Bara: jeste prosim doplnit k predesle otazce pozorovani zivota v Hanoji v 5hodin rano...v zivote jsem nevidela tolik lidi, kteri s radosti cvici, tancuji a uzivaji si pohybu
8:04 PM Petr: takze ? kdyz jsme odjizdeli, rikala jsi, ze si mozna neco uvedomis ?
Bara: no a uvedomila..trosku neco jineho nez jsem na zacatku nasi expedice ocekavala
Petr: ???
8:05 PM Bara: uvedomila jsem si, ze se mame zatracene dobre, ze bychom meli myslet na druhe
Petr: :o)
Bara: ze bychom meli pomahat, jakkoli, cimkoli kapka ke kapce a je z toho more :o]
Petr: ty asi ctes to co pisu ne ?
Bara: ja jsem tvuj prvni a nejvernejsi a asi nejoddanejsi ctenar :o]]
8:06 PM Petr: :o) co treba strach, bala ses nekdy ?
Bara: jo hodne pri ruznych presunech kdyz byla bourka
8:07 PM kdyz jsme byli v muzeu S21/neco jako koncentracni tabor/ tak nejak jsem si uvedomovala vic blizkost smrti..nebo smrtelnosti
8:08 PM Petr: cestovala bys dal ? kdyby ti to ted nekdo nabidnul ? Bara: za urcitych podminek ano8:09 PM Petr: a za jakych ?
Bara: posadka: ty, dostatek financnich prostredku(se svabama fakt nejsem a nikdy nebudu kamaradka), cil destinace mimo Asii no a max. na 2-3mesice
8:10 PM Petr: co ti nejvic chybelo a na co se nejvis tesis ?
Bara: rodina a pratele a na ne se nejvic tesim
8:11 PM taky se tesim na cistou postel
Petr: co ti bude nejvic chybet z cestovani, v nasem normalnim zivote ?
Bara: kazdodenni vyzvy...
8:12 PM ale to si v nasem normalnim zivote taky dovedu UZ TED predstavit jenom se musim vic snazit
8:13 PM Petr: me budes chybet ty :o(, v nasem normalnim zivote si te tolik neuziju, cestovani s tebou mi bude chybet
Bara: no to mas pravdu, na tebe jsem uplne zapomnela...bylo mi cti s tebou cestovat, moc jsem si to uzila
8:14 PM Petr: kam pojedem priste ?
Bara: Kuba nebo Jizni Amerika
8:15 PM Petr: por que ?
Bara: proc ne?
Petr: pro jo ? proc ne nekam jinam, treba na Karlstejn ?
8:16 PM Bara: na Karlstejn taky muzeme zajet, nejsem proti, ale to mame sfouknuty za vikend
8:17 PM myslim, ze Latinska Amerika je uplne jinej svet nez ten nas, dalsi stripek do nasi sbirky..dalsi vyzva, dalsi inspirace
Petr: co myslis, ze nastane, az se vratime ? jak se zaclenime do spolecnosti ?
8:20 PM Bara: jak jsme si ted behem naseho 4mesicniho putovani proverili, jsme velice flexibilni tvorove..takze zaclenime. Nemyslim si ale, ze budeme zit jako drive..neco se zmenilo, tezko se to vysvetluje. ale je to tak
8:21 PM Petr: nejaka vesela historka z cestovani ?
8:23 PM Bara: nasmala jsem se hodne, netusila jsem jak si vtipnej...ale vzhledem, k tomu, ze mam pamet jako slon, tak ted rychle si na nic nevzpomenu
Petr: no to jsem jako neslysel ... jak netusila, ale to vyridime pozdeji
8:24 PM a na zaver, na zaver nejaky vzkaz nasim loajalnim ctenarum
8:27 PM Bara: uzivejte zivota naplno, je to vsechno NAOSTRO (zadna opakovani se nekonaji) a pokud zrovna mate chut cestovat, vzhuru do toho a samozrejme moc si vazime vaseho drahocenneho casu, ktery jste venovali ctenim a prohlizenim nasich stranek. DIKY
8:28 PM Petr: OK, over and out
7:53 PM Bara: caooo Petactu milactu jakpak se mame? tesime se domu?
Petr: svedime (jsme pokousanej od nejakejch blech nebo co...)
Bara: a tesime?
7:54 PM Petr: jj
Bara: jojo ja taky. MOC na co se nejvic tesis? krome rodinky a pratel
7:55 PM Petr: klid :o)
Bara: klid jsi mel v Sape, na ostrovech, v pralese.... vzpominas?
Petr: klid bez presunu bez baleni bez stresiku, ze nam nekdo slohne pas atp.
7:56 PM Bara: rozumim
7:57 PM Petr: tak co jake to bylo ?
7:58 PM Bara: bezvadny, narocny, prinosny, smutny, inspirujici...
7:59 PM Petr: co nejake top ? nejlepsi jidlo ?
Bara: nemam jedno, jejich vic: top krabak a top thajska polevka v Phnom Phenu
8:00 PM Petr: nejlepsi zazitek ?
Bara: taky neni jen jeden...
8:01 PM Petr: no a jaky ?
Bara: pratelstvi s Kavitou a Loganem, ryzova pole v Sape
8:02 PM duny v Mui Beach
Petr: uvedomila sis neco ?
8:03 PM Bara: jeste prosim doplnit k predesle otazce pozorovani zivota v Hanoji v 5hodin rano...v zivote jsem nevidela tolik lidi, kteri s radosti cvici, tancuji a uzivaji si pohybu
8:04 PM Petr: takze ? kdyz jsme odjizdeli, rikala jsi, ze si mozna neco uvedomis ?
Bara: no a uvedomila..trosku neco jineho nez jsem na zacatku nasi expedice ocekavala
Petr: ???
8:05 PM Bara: uvedomila jsem si, ze se mame zatracene dobre, ze bychom meli myslet na druhe
Petr: :o)
Bara: ze bychom meli pomahat, jakkoli, cimkoli kapka ke kapce a je z toho more :o]
Petr: ty asi ctes to co pisu ne ?
Bara: ja jsem tvuj prvni a nejvernejsi a asi nejoddanejsi ctenar :o]]
8:06 PM Petr: :o) co treba strach, bala ses nekdy ?
Bara: jo hodne pri ruznych presunech kdyz byla bourka
8:07 PM kdyz jsme byli v muzeu S21/neco jako koncentracni tabor/ tak nejak jsem si uvedomovala vic blizkost smrti..nebo smrtelnosti
8:08 PM Petr: cestovala bys dal ? kdyby ti to ted nekdo nabidnul ? Bara: za urcitych podminek ano8:09 PM Petr: a za jakych ?
Bara: posadka: ty, dostatek financnich prostredku(se svabama fakt nejsem a nikdy nebudu kamaradka), cil destinace mimo Asii no a max. na 2-3mesice
8:10 PM Petr: co ti nejvic chybelo a na co se nejvis tesis ?
Bara: rodina a pratele a na ne se nejvic tesim
8:11 PM taky se tesim na cistou postel
Petr: co ti bude nejvic chybet z cestovani, v nasem normalnim zivote ?
Bara: kazdodenni vyzvy...
8:12 PM ale to si v nasem normalnim zivote taky dovedu UZ TED predstavit jenom se musim vic snazit
8:13 PM Petr: me budes chybet ty :o(, v nasem normalnim zivote si te tolik neuziju, cestovani s tebou mi bude chybet
Bara: no to mas pravdu, na tebe jsem uplne zapomnela...bylo mi cti s tebou cestovat, moc jsem si to uzila
8:14 PM Petr: kam pojedem priste ?
Bara: Kuba nebo Jizni Amerika
8:15 PM Petr: por que ?
Bara: proc ne?
Petr: pro jo ? proc ne nekam jinam, treba na Karlstejn ?
8:16 PM Bara: na Karlstejn taky muzeme zajet, nejsem proti, ale to mame sfouknuty za vikend
8:17 PM myslim, ze Latinska Amerika je uplne jinej svet nez ten nas, dalsi stripek do nasi sbirky..dalsi vyzva, dalsi inspirace
Petr: co myslis, ze nastane, az se vratime ? jak se zaclenime do spolecnosti ?
8:20 PM Bara: jak jsme si ted behem naseho 4mesicniho putovani proverili, jsme velice flexibilni tvorove..takze zaclenime. Nemyslim si ale, ze budeme zit jako drive..neco se zmenilo, tezko se to vysvetluje. ale je to tak
8:21 PM Petr: nejaka vesela historka z cestovani ?
8:23 PM Bara: nasmala jsem se hodne, netusila jsem jak si vtipnej...ale vzhledem, k tomu, ze mam pamet jako slon, tak ted rychle si na nic nevzpomenu
Petr: no to jsem jako neslysel ... jak netusila, ale to vyridime pozdeji
8:24 PM a na zaver, na zaver nejaky vzkaz nasim loajalnim ctenarum
8:27 PM Bara: uzivejte zivota naplno, je to vsechno NAOSTRO (zadna opakovani se nekonaji) a pokud zrovna mate chut cestovat, vzhuru do toho a samozrejme moc si vazime vaseho drahocenneho casu, ktery jste venovali ctenim a prohlizenim nasich stranek. DIKY
8:28 PM Petr: OK, over and out
Citat ze "Vzkriseni"
Celkem nadcasove, neprijde vam ?
"Petrohrad, kde uz dlouho nebyl, na neho celkem pusobil obvyklym fyzicky povzbudivym a mravne otupujicim dojmem. Vse je tak ciste, tak pohodlne, pekne zarizeno a hlavne lide jsou mravne tak nenarocni, ze vam zivot pripada nesmirne lehky."
"Petrohrad, kde uz dlouho nebyl, na neho celkem pusobil obvyklym fyzicky povzbudivym a mravne otupujicim dojmem. Vse je tak ciste, tak pohodlne, pekne zarizeno a hlavne lide jsou mravne tak nenarocni, ze vam zivot pripada nesmirne lehky."
pátek, července 14, 2006
Live8live.com
Dneska byl v televizi na MTV zaznam z lonske serie koncertu Live8 (Live Aid) a protoze nam, pro zmenu, prselo, lezeli jsme u telky a cumakovali. Jednalo se o globalni akci, konalo se to po celem svete, od Tokya, pres Londyn , Berlin po spoustu jednotlivych statu USA. Cilem bylo ovlivnit jednani clenu G8 a odpustit dluh tusim Africe (ale bylo to mozna celkove o zemich tretiho sveta).
Soucasti bylo krome vystoupeni cele rady zpevaku a skupin taky vysvetleni situace, problemu a moznych reseni (v mezich koncertu).
Nicmene videli jsme taky neco, co me, asi naposledy na nasem putovani, primelo vzit do ruky 'Psiouse' a psat.
Mozna to bylo znasobene i tim, ze jsem mel predchozich nekolik hodin svuj dlouhy nos zaboreny do knizky o budhismu a pokud to nevite, podle budhismu je zivot utrpeni. Pokud ne fyzicke (jako stari, nemoci, hlad atp.), tak dusevni. A urcite vsichni vite, stejne dobre jako ja, jake to je touzit po necem, jak vam to leze na rozum, to 'Ja bych chtel...'. Jak to ve finale otravuje zivot.
Pak taky nenavist, hnev, zast, pretvarka, lzi, vztek, pomluvy (ale to vsechno vime, zname a ucime nase potomky, ze se to nema, ne ? Takze nic noveho, tohle vsechno prece dodrzujeme).
To byla ta spatna zprava, zivot je utrpeni. Ta dobra je, ze se toho utrpeni da zbavit, 'jenom' je treba se chovat urcitym zpusobem (no, je to malicko slozitejsi :o)
Ale proc to tady zminuji, podle knihy je Budha, tj. osviceni, pravda, nekonecna moudrost a laska, v kazdem z nas. Jenom se nemuze projevit, diky tomu jak zijeme.
Pravdu nemuzeme hledat nikde jinde, je v nas a at je jakkoliv hluboko, pod nekolika zamky a nanosy kazdodennich starosti, problemu a tuzeb stejne tu pravdu zname.
Vime, co je spravne a co spatne, ale nekdy nechceme ztratit tvar, nekdy to pokladame za zbytecne, nekdy nad tim nepremyslime a nekdy je nam to proste jedno. Jsou prece dulezitejsi veci, ne ?
No prave...
Zpet k Live8. Dva klipy, 'reklamy', spis anti-reklamy.
Oba velice jednoduche, nicmene genialni a velice, velice pusobive (cisla nejsou presne, ale radove vam to da predstavu).
Predstavte si nasledujici obrazy z domorode Afriky.
Nekde uprostred savany je rotoped a na nem pomalu slape cerny muz v zahaleny nekolika cary platna.
Objevi se udaj o tom, kolik obyvatele vyspelych statu rocne plati za fitness. Rekneme 50 miliard (!) dolaru.
Neuveritelne vyhubla cernosska zena stoji nekde pred chatrci na osobni vaze. Naklady na diety - 80 miliard dolaru.
Maly hosik se smutnyma ocima a drzi pres ramena golfovou hul, zase nekde uprostred prachu, pouste a bidy. Naklady na sportovni vybaveni - 120 miliard dolaru.
Luxusni hodinky na ruce masajskeho valecnika (pera na celence, barvy na tvari, ostep). 60 miliard dolaru.
Skupina otrhanych, smutnych africanu a jeden ma na nohou nove bile, svitici adidasky. 60 miliard dolaru.
Cerna zena s nalicenou tvari nekde pred chatrci. Naklady na kosmetiku - 90 miliard dolaru.
A zaverem udaj - 500.000 USD muze rocne zachranit 50 tisic lidi pred smrti. Ne, ze nemaji kde bydlet. Ne, ze nemaji co na sebe. Pred smrti.
Vsechno to vypadalo tak nemozne, neuveritelne absurdne, smutne, zbytecne.
Utracime za blbosti. A reklamy, nase touhy a potreby si delat (docasnou) radost za nase tezce vydelane penize, cely ten nas system, na kterem funguje trh, nas v tom podporuje.
'Delame praci, ktera nas nebavi, abychom si koupili veci, ktere nepotrebujeme'. Pamatujete si to ? Uz jsem to jednou pouzil a sem se to zase pekne hodi :o).
A jestli si myslite, ze se to zrovna vas netyka, ze to neni vas problem, ze vy ty penize nemate...Tak napocitejte do 10 a vratte se k tomu odstavci o pravde a budhismu.
Tyka se vas to, nas vsech se to tyka a my vsichni ty penize, prostredky a cas mame. Jsme to my, co pomahame vytvaret ty statistiky, kolik kdo za co utrati.
A je to nase povrchnost a lhostejnost, ktera primo ci neprimo pomaha tomu, co se deje treba v te Africe.
Nam totiz zdaleka, zdaleka nejde o preziti, nam jde o to, mit se lepe, zit ve vetsim pohodli a vetsim luxusu.
Takze, let's face it - je to i nase chyba.
Druh klip, ktery se mnou otrasl, byl nasledujici.
Na obrazovce se objevil Brad Pitt a lusknul prsty.
Zmizel a vystridal ho George Cloney. Totez. Lusk.
Claudia Schiffer.
Lusk.
Bono.
Lusk.
Elton John.
Lusk.
Kazde tri vteriny...
Bob Gedolf.
Lusk.
Naomi Cambel.
Lusk.
...zemre v Africe dite.
Robin Williams.
Lusk.
Kazde tri vteriny zemre v Africe dite na nasledky hladu nebo nemoci.
Lusk.
Desive...
Deti, ktere pro nas tolik znamenaji, tolik nam na nich zalezi a tocime pro ne svetem.
Deti, ktere jsou pro nas zdrojem radosti a my pro ne zijeme...
Umiraji.
Kazde tri vteriny.
Diky tomu, co delame, resp. diky tomu co nedelame.
Ted...ted...ted...ted...
Staty G8 se v roce 2005 dohodli na odpusteni dluhu a zdvojnasobeni castky pro pomoc zemim tretiho sveta.
Ale to nestaci. Je potreba delat vic a kazdy, kazdy z nas to muze zmenit.
Soucasti bylo krome vystoupeni cele rady zpevaku a skupin taky vysvetleni situace, problemu a moznych reseni (v mezich koncertu).
Nicmene videli jsme taky neco, co me, asi naposledy na nasem putovani, primelo vzit do ruky 'Psiouse' a psat.
Mozna to bylo znasobene i tim, ze jsem mel predchozich nekolik hodin svuj dlouhy nos zaboreny do knizky o budhismu a pokud to nevite, podle budhismu je zivot utrpeni. Pokud ne fyzicke (jako stari, nemoci, hlad atp.), tak dusevni. A urcite vsichni vite, stejne dobre jako ja, jake to je touzit po necem, jak vam to leze na rozum, to 'Ja bych chtel...'. Jak to ve finale otravuje zivot.
Pak taky nenavist, hnev, zast, pretvarka, lzi, vztek, pomluvy (ale to vsechno vime, zname a ucime nase potomky, ze se to nema, ne ? Takze nic noveho, tohle vsechno prece dodrzujeme).
To byla ta spatna zprava, zivot je utrpeni. Ta dobra je, ze se toho utrpeni da zbavit, 'jenom' je treba se chovat urcitym zpusobem (no, je to malicko slozitejsi :o)
Ale proc to tady zminuji, podle knihy je Budha, tj. osviceni, pravda, nekonecna moudrost a laska, v kazdem z nas. Jenom se nemuze projevit, diky tomu jak zijeme.
Pravdu nemuzeme hledat nikde jinde, je v nas a at je jakkoliv hluboko, pod nekolika zamky a nanosy kazdodennich starosti, problemu a tuzeb stejne tu pravdu zname.
Vime, co je spravne a co spatne, ale nekdy nechceme ztratit tvar, nekdy to pokladame za zbytecne, nekdy nad tim nepremyslime a nekdy je nam to proste jedno. Jsou prece dulezitejsi veci, ne ?
No prave...
Zpet k Live8. Dva klipy, 'reklamy', spis anti-reklamy.
Oba velice jednoduche, nicmene genialni a velice, velice pusobive (cisla nejsou presne, ale radove vam to da predstavu).
Predstavte si nasledujici obrazy z domorode Afriky.
Nekde uprostred savany je rotoped a na nem pomalu slape cerny muz v zahaleny nekolika cary platna.
Objevi se udaj o tom, kolik obyvatele vyspelych statu rocne plati za fitness. Rekneme 50 miliard (!) dolaru.
Neuveritelne vyhubla cernosska zena stoji nekde pred chatrci na osobni vaze. Naklady na diety - 80 miliard dolaru.
Maly hosik se smutnyma ocima a drzi pres ramena golfovou hul, zase nekde uprostred prachu, pouste a bidy. Naklady na sportovni vybaveni - 120 miliard dolaru.
Luxusni hodinky na ruce masajskeho valecnika (pera na celence, barvy na tvari, ostep). 60 miliard dolaru.
Skupina otrhanych, smutnych africanu a jeden ma na nohou nove bile, svitici adidasky. 60 miliard dolaru.
Cerna zena s nalicenou tvari nekde pred chatrci. Naklady na kosmetiku - 90 miliard dolaru.
A zaverem udaj - 500.000 USD muze rocne zachranit 50 tisic lidi pred smrti. Ne, ze nemaji kde bydlet. Ne, ze nemaji co na sebe. Pred smrti.
Vsechno to vypadalo tak nemozne, neuveritelne absurdne, smutne, zbytecne.
Utracime za blbosti. A reklamy, nase touhy a potreby si delat (docasnou) radost za nase tezce vydelane penize, cely ten nas system, na kterem funguje trh, nas v tom podporuje.
'Delame praci, ktera nas nebavi, abychom si koupili veci, ktere nepotrebujeme'. Pamatujete si to ? Uz jsem to jednou pouzil a sem se to zase pekne hodi :o).
A jestli si myslite, ze se to zrovna vas netyka, ze to neni vas problem, ze vy ty penize nemate...Tak napocitejte do 10 a vratte se k tomu odstavci o pravde a budhismu.
Tyka se vas to, nas vsech se to tyka a my vsichni ty penize, prostredky a cas mame. Jsme to my, co pomahame vytvaret ty statistiky, kolik kdo za co utrati.
A je to nase povrchnost a lhostejnost, ktera primo ci neprimo pomaha tomu, co se deje treba v te Africe.
Nam totiz zdaleka, zdaleka nejde o preziti, nam jde o to, mit se lepe, zit ve vetsim pohodli a vetsim luxusu.
Takze, let's face it - je to i nase chyba.
Druh klip, ktery se mnou otrasl, byl nasledujici.
Na obrazovce se objevil Brad Pitt a lusknul prsty.
Zmizel a vystridal ho George Cloney. Totez. Lusk.
Claudia Schiffer.
Lusk.
Bono.
Lusk.
Elton John.
Lusk.
Kazde tri vteriny...
Bob Gedolf.
Lusk.
Naomi Cambel.
Lusk.
...zemre v Africe dite.
Robin Williams.
Lusk.
Kazde tri vteriny zemre v Africe dite na nasledky hladu nebo nemoci.
Lusk.
Desive...
Deti, ktere pro nas tolik znamenaji, tolik nam na nich zalezi a tocime pro ne svetem.
Deti, ktere jsou pro nas zdrojem radosti a my pro ne zijeme...
Umiraji.
Kazde tri vteriny.
Diky tomu, co delame, resp. diky tomu co nedelame.
Ted...ted...ted...ted...
Staty G8 se v roce 2005 dohodli na odpusteni dluhu a zdvojnasobeni castky pro pomoc zemim tretiho sveta.
Ale to nestaci. Je potreba delat vic a kazdy, kazdy z nas to muze zmenit.
čtvrtek, července 13, 2006
Kruh se uzavira
Tak za par hodin jedeme smerem Bangkok, uz se vracime.
Nase expedice se chyli ke konci a ja mam pocit, ze bych mel nase putovani pomalu nejak uzavrit.
Kdyz jsme si pred skoro 4 mesici vybrali cervenou pilulku a dobrovolne tak opustili Matrix, ktery nas normalne obklopuje, stejne jako Neo jsme netusili, do ceho jdeme a co nas tady ceka. Zacal pribeh jak z pohadek tisice a jedne noci.
Nejprihodnejsi nazev by byl asi '2Roses v risi divu' - snad nebylo dne, kdy bychom uzasem neotvirali oci, nepozvedavali pokleslou celist nebo prekvapenim prestavali mluvit. Nekdy jsme se bali, nekdy jsme se radovali, nekdy nam byla zima a nekdy horko, nekdy jsme se smali a nekdy zadrzovali slzy.
Poznali jsme nove pratele a kamarady, nekdy se nam styskalo (dokonce jsme zpivali hymnu) a nekdy jsme se bali a nekdy nam nebylo uplne nejlepe.
Ale celkove, celkove to byla pohadka.
Vzdyt pohadka neni jenom ta prijemna cast - hostina, princezna a pul kralovstvi k tomu. Pohadkovy pribeh ma i neprijemne stranky. Pohadka jsou Honzovy bolave nohy, Petrova (:o) sluzba v pekle, bolave bricho psa, co sezral Pejskovi a Kocicce jejich dort, pohadka je souboj s drakem a probdene noci s jezci kuzi pri cekani na ptaka Ohnivaka.
Ani rok vypraveni, rozmluv, prohlizeni fotek a diskuzi nedokaze zprostredkoval primy zazitek a ja bych si z celeho srdce pral, abych kazdemu z vas mohl jako darek privezt kousek osobni zkusenosti. Protoze to, co jsme videli a zazili, to o cem jsme diskutovali a premysleli, nas, stejne jako Nea, navzdy zmenilo. Zmenilo to nas pohled na svet, na problemy, na zivot, na stesti a lasku. Ale vetsina pohadek ma stastny konec a ta nase nastesti neni vyjimkou.
Vracime se domu.
Vracime se domu a mne prave v tenhle okamzik vlhnou oci. Nedokazete si ani predstavit, jak silny vyznam to slovo "doma" postupne ziskalo. Vzdyt doma je rodina, kamaradi, chlad dlazdicek v nasi koupelne a barva nasi kuchyne. Doma jsou nedelni snidane a zpev ptaku za oknem, doma jsou zvuky tramvaji a metra, dlazba a veze Prahy, doma je vic nez slovo. Doma 'voni', doma je misto, ktere mate ve svem srdci navzdy.
Expedice Asie 2006 konci a i kdyz uz planujeme nove vypravy, ted se vracime domu.Uz bylo nacase. Brzy navidenou.
Petr & Bara, 2Roses.
Nase expedice se chyli ke konci a ja mam pocit, ze bych mel nase putovani pomalu nejak uzavrit.
Kdyz jsme si pred skoro 4 mesici vybrali cervenou pilulku a dobrovolne tak opustili Matrix, ktery nas normalne obklopuje, stejne jako Neo jsme netusili, do ceho jdeme a co nas tady ceka. Zacal pribeh jak z pohadek tisice a jedne noci.
Nejprihodnejsi nazev by byl asi '2Roses v risi divu' - snad nebylo dne, kdy bychom uzasem neotvirali oci, nepozvedavali pokleslou celist nebo prekvapenim prestavali mluvit. Nekdy jsme se bali, nekdy jsme se radovali, nekdy nam byla zima a nekdy horko, nekdy jsme se smali a nekdy zadrzovali slzy.
Poznali jsme nove pratele a kamarady, nekdy se nam styskalo (dokonce jsme zpivali hymnu) a nekdy jsme se bali a nekdy nam nebylo uplne nejlepe.
Ale celkove, celkove to byla pohadka.
Vzdyt pohadka neni jenom ta prijemna cast - hostina, princezna a pul kralovstvi k tomu. Pohadkovy pribeh ma i neprijemne stranky. Pohadka jsou Honzovy bolave nohy, Petrova (:o) sluzba v pekle, bolave bricho psa, co sezral Pejskovi a Kocicce jejich dort, pohadka je souboj s drakem a probdene noci s jezci kuzi pri cekani na ptaka Ohnivaka.
Ani rok vypraveni, rozmluv, prohlizeni fotek a diskuzi nedokaze zprostredkoval primy zazitek a ja bych si z celeho srdce pral, abych kazdemu z vas mohl jako darek privezt kousek osobni zkusenosti. Protoze to, co jsme videli a zazili, to o cem jsme diskutovali a premysleli, nas, stejne jako Nea, navzdy zmenilo. Zmenilo to nas pohled na svet, na problemy, na zivot, na stesti a lasku. Ale vetsina pohadek ma stastny konec a ta nase nastesti neni vyjimkou.
Vracime se domu.
Vracime se domu a mne prave v tenhle okamzik vlhnou oci. Nedokazete si ani predstavit, jak silny vyznam to slovo "doma" postupne ziskalo. Vzdyt doma je rodina, kamaradi, chlad dlazdicek v nasi koupelne a barva nasi kuchyne. Doma jsou nedelni snidane a zpev ptaku za oknem, doma jsou zvuky tramvaji a metra, dlazba a veze Prahy, doma je vic nez slovo. Doma 'voni', doma je misto, ktere mate ve svem srdci navzdy.
Expedice Asie 2006 konci a i kdyz uz planujeme nove vypravy, ted se vracime domu.Uz bylo nacase. Brzy navidenou.
Petr & Bara, 2Roses.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)